RUKA

 RUKA

(dle skutečné události)

Povím vám příběh, který se opravdu stal. Už je to pár let, co se to událo, ale nikdy na to nezapomenu, jako kdyby to bylo včera. Do dnes mi běží hlavou, co se to vlastně stalo a jak je to vůbec možné. Byla to taková víkendová akce, kdy se hrály hry v přírodě. I přesto, že to bylo přes zimní období, mrzlo a sněhu bylo po kolena, hrozně mě to bavilo a samozřejmě i ostatní, což pro vedoucí bylo potěšující. Byli jsme ubytovaní ve staré faře na Provodově. Zúčastňovali jsme se i různých stezek odvahy a podobně, které jsem měl velice rád, až do osudné sobotní noci. Na faře jsme měli dvoupatrové postele. Zrovna ta má, která mi tak nějak zbyla, byla přímo u okna, jediného, které v místnosti bylo. Měl jsem skvělou náladu, blížila se půlnoc a vedoucí vyhlásili večerku. Šli jsme tedy spát. Už jsem se moc po takovém únavném dnu do postele hrozně těšil, ale po onom okamžiku jsem věděl, že už nezaspím! Když jsem se tak ukládal ke spánku něco jsem zaschlých.  Jakoby ťukání. Pak jsem si uvědomil, že je za mnou to okno a něco mi říkalo, abych se otočil. To jsem neměl dělat! To co jsem uviděl, mi vyrazilo dech, takže jsem nemohl ani křičet. Na okně se objevila velká opravdová ruka. Ne, nedělal jsi ze mě nikdo srandu, protože jsem věděl, že všichni jsou uvnitř, ale i přesto jsem poté začal podezřívat vedoucího. Ten mě ale ujišťoval, že on to opravdu nebyl, protože všichni vedoucí byli spolu uvnitř. Ještě jsme to hodinu rozebírali, protože jsem byl hrozně vyděšen. A kdo říká, že by se nelekl, nevěřím, protože kdo to nezažil, tomu to může být i třeba směšné. No já to vidím jinak. Ale nějak jsem začal doufat, že to byla opravdu taková srandička, ale to se na druhý den mohlo zcela jistě vyloučit. Po probděné noci přišlo tedy ráno. Okamžitě když jsem vstal, šli jsme s vedoucím a ještě s pár kamarády ven pod to zmíněné okno a to mě dostalo! Nikdo z nás netušil, že to okno je víc jak tři metry nad zemí a tedy nebylo možné tam vylézt a v okolí nebylo nic, po čem by se tam dalo dostat. Prohledali jsme všechno. Ano okamžitě mě napadlo, že jsem měl vidinu, nebo podobné nesmysli, ale to bylo jen tak pro uklidnění. Tu ruku jsem doopravdy viděl. Přemýšlím nad tím dodnes a velmi často a věřím, že kdyby se to stalo dnes znovu, byl bych vyděšen ještě více. Mělo by to snad něco říci? Přece se to nestalo jen tak? Od té doby beru všechny věci vážněji, a to i například paranormální jevy a podobné, protože to co jsem zažil na této víkendové akci je nic proti tomu, co se mi v životě všechno událo, ale o tom možná příště...