NEBEZPEČNÁ VTEŘINA

NEBEZPEČNÁ VTEŘINA

(Dle skutečné události)

Jedním z mých oblíbených koníčků jsou vycházky do přírody a houbaření. Bylo nádherné sluneční odpoledne a já měl chuť vyrazit do lesa, ale nechtělo se mi samotnému, tak jsem oslovil kamaráda, který tedy vyrazil se mnou, aniž bych ho musel kdoví jak dlouho přemlouvat. Velice mě to potěšilo, protože domluvit se s někým na nějaké věci mi přijde čím dál víc složitější. Vše je prostě jen o lidech a to je důležité si uvědomit. Tak jsem jej tedy vyzvedl a šli jsme. K lesu trvala cesta asi půl hodiny. Cestou jsme si povídali, smáli se a pozorujíc nádhernou přírodu okolo, čas utíkal tak rychle, že se nám zdálo, jako kdybychom u lesa byli během pěti minut. Když jsme k lesu došli, zpomalili jsme a začalo velké hledání hub. Jenže po pár minutách se vše změnilo. Najednou mi nebylo ani do smíchu. Uslyšel jsem praskání a polil mě pot. Okamžitě jsem se zastavil a řekl kamarádovi, aby stál také. Poslech mě, aniž bych nějak křičel, což jsem ani nemohl, neboť jsem měl strach a do poslední chvíle nevěděl co se děje. Pak to přišlo. Bum! Oba jsme se vyděsili a zůstali bez hnutí stát s vytřeštěnýma očima. Spadla těsně před nás obrovská větev. Asi si říkáte, proč jsme neuskočili, ale když jen slyšíte hluk a nevidíte ani náznak toho co se vlastně děje, jde to jen s těží. A co kdybychom uskočili zrovna pod padající větev? Po chvíli jsme se na sebe podívali a řekli si ,,uf", to bylo těsné! Tři kroky na víc a tenhle příběh bych možná nenapsal. Tohle byla má osudová vteřina. V tu chvíli jsem pochopil, že opravdu stačí ta ona jediná vteřina a vše se může změnit nebo i dokonce skončit. Proto si dnes už užívám každé své vteřiny, kterou mám k dispozici, protože opravdu nikdo neví, kdy přijde ta poslední. Ale jedno vím, chci, aby poslední vteřina byla šťastná, a podle toho jednám. Každou vteřinu ve svém životě můžete změnit, je to jen ve vás! V ten den jsme nasbírali ještě plný košík bedlí a spokojeně odešli domů a na tu onou větev úplně zapomněli...