Pribehyodsrdce | Výlet do neznáma

Výlet do neznáma

Jako spousta jiných lidí velice rád cestuji. Jakmile mám jen trošku volna, okamžitě sedám do auta, či jiného dopravního prostředku a jedu, jedu kdo ví kam, prostě bez cíle a se zvědavostí. Kdo by neměl rád překvapení, no ne ? Každý můj nový cíl je takové překvapení, že kolikrát žasnu, kde že jsem to zase skončil. Musím se přiznat, že tyhle výlety jsem začal podnikat od doby, kdy jsem jednou vyzvedával kamaráda, který jel z Prahy do Košic. Ono by na tom nebylo nic divného, ale jel čím se dalo... Používal autostop, ale především se musel spolehnout na své nohy. Tenkrát jsem mu napsal, že až z té Prahy pojede, ať zavolá, že dáme sraz a pak, že ho klidně i někam hodím, abych mu cestu trošku ulehčil. Na ten telefonát jsem se opravdu těšil a když mi tenkrát zavolal, že je v Uherském Hradišti, že jestli vím kde to je, že jestli přijedu, nemohl jsem se přestat smát. Řekl mi, že jezdit nemusím, že už do Košic nějak doklepe. Odpověděl jsem mu že Hradiště ,,miluju", to si nenechám ujít a aspoň pokecáme. Vyzvedl jsem ho tedy a zeptal se kam teda jedem, nebo kam chce hodit. Jediné co řekl, bylo ať nastartuji auto a jedu, prostě a jasně žádný cíl. Jen jsem se usmál a jel. Trošku jsem čekal, že nejdříve přijedeme do mého města Napajedel, ale to, že skončíme v Trenčíně u dálnice, aniž by to město kdokoliv vyslovil, nebo chtěl tam jet. Síla myšlenky nás zavedla na ono místo, to pravé místo, kde ho vzal stopem milý pán a on mohl pokračovat k domovu. Vzal ho skoro až do Košic, ale i tak musel jít ještě kus cesty pěšky. Jenže šel po dálnici, což je zakázané a zastavila jej policie. Měl platit obrovskou pokutu, ale když jim popovídal o svém nekonečném dni, což je mimo jiné velmi pobavilo, tak mávli rukou a nechali ho jít dál a on se v brzkých ranních hodinách dostal až domů. Je to velmi silná osobnost, pro druhé tohle dobrodružství by skončilo hned v začátku, nebo ještě spíše by spousta lidí tohle zažít nechtělo, ale věřte mi stojí to za to...

Autem jezdím velice rád, je mi jedno kam jedu, jak daleko, kolik projedu benzínu. Jediné co mi jedno není je to, kdo v autě sedí se mnou, protože jen s těmi nejlepšími přáteli se dostanu na úžasná místa, aniž by byl dopředu dán nějaký plán...

Při cestování prostě člověk zapomene na všechny trable, které člověka v životě sžírají a pro mne osobně je to nejlepší a jediný účinný lék, který na světě je. Nemám vůbec v oblibě prášky a už vůbec ne doktory, kteří se snaží vám za každou cenu něco najít, jen aby měli pacienta. Zdravotnictví vidím jen jako business! Věřte mi, že i rakovina a různé nemoci lze vyléčit bez jakýchkoliv prášků. Neříkám, že Vás vyléčí obyčejný výlet, to by bylo příliš jednoduché. Pro někoho mohu být blázen, ale upřímně, to mi je jedno, protože věřím sám sobě a to hlavně proto, že jsem zažil zázraky v odvětví zdraví a život.

Tak až na nějaký ten výlet pojedete, přeji Vám ať je plný překvapení a šťastnou cestu, vždyť i život je takový výlet do neznáma.

Na závěr bych chtěl říci jen jednu větu a ta zní: ,,Používejte i své srdce, nejen své oči"